Nejlepší a nejhorší časy

V týmu rozhodně panuje pocit, že s kapkou štěstí – a obrovským množstvím tvrdé práce každého zúčastněného – bychom se mohli zapsat do historie. Nikdo se o tom nezmiňuje; natož abychom se o tom spolu bavili. Máme strach, abychom to nezakřikli, ale já vím, že v týmu ten pocit je. Ovládá všechno, co každý člen týmu každý den dělá. Nálada podle toho pochopitelně jednou stoupá nahoru a jindy klesá hluboko dolů. Posledních několik dnů se v týmovém táboře neslo v tomto duchu.

V pondělí jsme s několika dalšími kolegy, kteří nenásledovali peloton, odložili nářadí, abychom se podívali na dojezd druhé etapy, protože jsme z ranní týmové porady věděli, že Mark (Cavendish) možná bude útočit na etapové prvenství. Mark dokonale splnil očekávání a vítězství v etapě vyfoukl před nosem (o půl kola) svým dvěma největším rivalům, vynikajícím sprinterům Andremu Greipelovi a Mattu Gossovi. Vzrušením jsme vstávali ze židlí a já měl pocit, že když zakašlu, tak mi z krku vyletí srdce, které se tam před dvaceti minutami umíněně usadilo. Teprve tehdy jsem si uvědomil, že jedna ze všudypřítomných kamer natáčí pro francouzskou televizi moji reakci na vývoj závodu. Někde ve Francii se na mě ve večerních zprávách budou dívat, jak skáču do stropu, zřejmě s titulkem „potvrzeno, Angličané jsou šílení“. Jen další den na Tour! Nálada v týmovém táboře toho večera byla lehce euforická a radostně jsme si připomínali každý okamžik Markova vítězství. Sám Mark byl samý úsměv, když viděl, jaká to je pro každého vzpruha. I pomocný personál dostal na večeři sklenku šampaňského, což byla vítaná výjimka z abstinenčního pravidla, které jsme zavedli.

Úterý bylo naopak jednoznačně nejhorším dnem v dosavadním průběhu Tour. Bylo obyčejné ráno a já jsem spokojeně kontroloval nová auta, zatímco se ke mně z hotelové kuchyně linula lahodná vůně čerstvě upečených croissantů a z nákladního vozu mechaniků se rytmicky ozývaly významné klepavé zvuky. Právě v té chvíli jsme v rádiu uslyšeli, že Kosta (Kanstantsin Siutsou) měl nehodu. Srdce jsme měli znovu v krku, tentokrát bohužel z nepříjemných důvodů, a nezbývalo nám, než sledovat v televizi ustaraného Servaise Knavena (jeden z našich sportovních ředitelů), který je jinak jedním z největších pohodářů na Tour.

O několik minut později v rádiu zaznělo, že Kosta ze závodu odstoupil. V našem táboře byste slyšeli spadnout špendlík. Ukázalo se, jak nezištní jezdci jsou, když nás po návratu z etapy všechny povzbuzovali, třebaže to jsou oni, kteří Kostovu ztrátu pocítí nejvíce. Scott Mitchell, náš týmový fotograf, mi později připomenul, že závodníci jsou na tohle zvyklí, neboť pády zkrátka k cyklistice (a zejména k Tour de France) patří. Větší starosti si dělali o Kostovu psychiku, protože to byla jeho první Tour a odstoupení je pro každého jezdce obrovským zklamáním. Další den a jsme opět v práci. Jezdci se soustředí na své úkoly a dávají pozor, aby se Bradley neocitl v blízkosti nějakých pádů. Není čas trápit se Kostovou nehodou a jeho samotného by to rozčilovalo.

Představení tedy pokračuje; jak hlouběji pronikáme na francouzské území, tak zjišťujeme, že fanoušci jsou fanatičtější a obrazy a zvuky z Tour nabývají na bizarnosti, barevnosti a hlasitosti. Když jsme v úterý kráčeli se Scottem k cíli etapy, začala na nás dotírat obrovská a velmi čilá bageta z reklamního karavanu, která tančila uprostřed silnice. Tím, jak nás honila kolem cílové čáry, přiváděla přihlížející dav (většinu města) k šílenství, takže vzniklá kakofonie zvuků dosahovala ohlušující úrovně. Tohle je koneckonců jejich největší závod a oni si jej přišli užít. Nemůžu jim to mít za zlé; je to nejlepší důvod k zábavě, jaký jsem poznal. Ne, že bych si chtěl v dohledné době ten kostým bagety obléknout.

Sledujte Martina na Twitteru: @Teamsky_Jaguar
Navštivte domovskou stránku: http://www.jaguar.com/cz/cs/xf_sportbrake/