Horské výšiny

V táboře týmu Sky je nová barva – žlutá. Míhá se všude mezi obvyklými týmovými barvami, jimiž jsou černá a modrá. Začalo to ve chvíli, kdy náš tým dostal žluté helmy, které značí jeho pozici v čele soutěže týmů. V neděli ráno pak význam naší nové oblíbené barvy obzvláště vzrostl, když Bradley vystoupil z týmového autobusu a na sobě měl symbol všeho, o co tým Sky od svého založení v roce 2009 usiluje – žlutý trikot vedoucího jezdce neboli „Maillot Jeune“.

Nyní se vraťme v čase do čtvrtka, kdy byla v týmu poněkud nervóznější situace. V našem obytném vozu, který jsme něžně pojmenovali „Černá Betty“, jsme znovu měli s mechaniky oči přilepené na obrazovce. V rádiu jsem slyšeli, že velký hromadný pád udělal v pelotonu paseku. Bylo to pouhý den poté, co jsme ztratili Kostu, takže když bylo v místě havárie spatřeno několik žlutých helem, srdce nám znovu vyskočila až do krku. V roce 2011 musel Bradley v 6. etapě po pádu odstoupit ze závodu a opakování takové situace by bylo zničující. Teprve o půl hodiny později jsme vydechli úlevou, když se potvrdilo, že všichni jsou v pořádku. Jeden z našich australských jezdců, Richie Porte, spadl, ale vyvázl jen s několika boulemi a modřinami. Bradley se držel v bezpečí v popředí pelotonu a pádu se vyhnul. Každý byl toho večera trochu otřesený a Mark měl v závodě defekt, když v nouzi zastavil, aby se vyhnul kolům, která létala vzduchem. Jezdci už tohle všechno možná zažili, ale rozhodně to nepřispívá ke klidu, když je v sázce tolik.

Dobré a špatné dny se střídaly s železnou pravidelností a pátek byl pro tým báječným dnem. Závodníci roztahali své konkurenty po celé silnici, neboť téměř celý den drželi neuvěřitelně vysoké tempo. Vše pak završil Chris Froome, který v závěrečných stovkách metrů sebral poslední zbytky sil, dosprintoval si pro etapové prvenství a získal trikot pro „Krále hor“. Bradley se navíc vyhoupl do čelo celkového pořadí a oblékl žlutý trikot po etapě, která byla zatím asi nejvíce vzrušující.

Ne, že bych z toho viděl jedinou minutu. Když Froome vyhrál etapu, byl jsem tak ponořený do práce na tom, aby všechna auta běžela jako hodinky, že jsem úplně zapomněl vrátit se do týmového tábora na sledování dojezdu a všechno jsem si nechal ujít. Pochvalu zaslouží vždy ochotný Neil Thompson z Jaguaru, který mi pomohl, takže se mi podařilo vrátit se ještě před Bradleym do tábora, kde všichni měli z té zprávy úsměv od ucha k uchu. Bradley po příjezdu vyskočil z týmového auta a každému členovi týmu, včetně mé maličkosti, potřásl rukou. Byl to skutečný důkaz respektu, který panuje mezi jezdci a jejich podpůrným týmem, a mně to zlepšilo den poté, co jsem přišel o sledování etapy. Naštěstí jsem tam měl členy týmu, kteří se mnou znovu prožívali každou sekundu, když jsme po večeři v hotelu sledovali v televizi záznam. S naším týmovým šéfem Davem Brailsfordem jsme pak rozebírali výzvu, které nyní čelíme.

A před námi leží Alpy. Fyzicky i metaforicky se rýsují na obzoru už několik dní a v sobotu se uskutečnil první skutečný výjezd do středně vysokých hor (i když slovo „středně“ bych raději vynechal!). Právě ve vysokých Alpách a Pyrenejích bude Bradley v nadcházejících týdnech bojovat o udržení žlutého trikotu a přísahám, že tu a tam spatříte někoho z týmu, jak k horám upírá pohled a přemýšlí, co se asi stane. Jedinou útěchou je, že Bradley a ostatní členové týmu jsou v tuto chvíli asi jedinými jezdci na světě, kteří si tu výzvu užívají. Dnes nás čeká další časovka a speciální kola jsou znovu připravená. Budu si dávat pozor, abych nepromeškal jízdu Bradleyho, který bude šlapat jako o život ve snaze získat nějaký náskok na svého soupeře Cadela Evanse (samozřejmě v novém žlutém časovkářském dresu). Potom bude následovat den odpočinku a příležitost pro mě, abych si po telefonu promluvil s rodinou a dvakrát zkontroloval auta, zda jsou připravená na větší nadmořskou výšku.

Sledujte Martina na Twitteru: @Teamsky_Jaguar
Navštivte domovskou stránku: http://www.jaguar.com/cz/cs/xf_sportbrake/